Křišťálové slzy

12. prosince 2011 v 12:32 | Tobí |  Z mojí ruky
Křišťálové slzy
Spock/Kirk Fanfictin
NC-16

Když má Tobí deprese, píše slashové básničky. Voi lá
_________

I.
Na hvězdných cestách vesmírem,
stříbrná loď směle si plula,
a na můstu pod kapitánem,
jedna láska rozkvétala.

II.
Přez logiku, bez emocí,
nad pravidly nad předpisy,
jen tak, smutně si sedí,
a jako milenec na milence hledí
na svého kapitána.
Trápí se však, ví že nesmí,
že jeho kapitán o něm nesní.
A tak dále roste bolest, pevně ukrytá,
a křišťálové slzy se třpytí v koutku oka.

III.
Opět další ženu líbá,
avšak s nechutí,
ať je to panna sebehezčí,
nikdy se nepřinutí nemyslet,
na svého důstojníka.
Zlomenně po něm touží,
srdce v hrudi se láskou souží,
někdy neodolá na malý dotyk,
na dlouhou dobu samoty.
Ale nenaruší jeho logický klid,
raději do kouta sedne si,
špičaté uši představí si potají,
když mu po tváři křišťálové slzy stékají.

IV.
Ta bolest veliká spát mu však nedá,
jeho mysl stále jen tu druhou hledá.
Nesnáší nebýt mu na blízku.
Křišťálové slzy po tváři valí se,
s jeho jménem na rtech balí se do klubka
a křičí. Jak moc miluje.
Málo je doteků a plno bolesti,
která v slzách má krvavé odlesky.

V.
S tváří ledovou odchází z dohledu,
nemůže to už víc vydržet,
nohy ho zavedou ne k jeho pokoji,
ale tomu druhému. Slyší ho křičet a
křišťálové slzy mu po tváři stékají,
do milencova pokoje vstupuje po tají,
pak už jen doteky emoce zpívají,
polibky a srdce jež radostí plesají, melodie
naplněná steny, spojení dvou mileneckých těl,
jejichž obraz zrcadlí se v na zemi
umírajících křišťálových slzách.

VI.
A tak loď stříbnrá, na cestě ke svým snům,
dává úkryt těm dvěma vesmírným milencům

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama