Prosinec 2013

Kronika Královraha

30. prosince 2013 v 22:55 | Tobinka |  Banány
Ne vždycky si přečtu kdejakou knihu, kterou mi někdo podstrčí. Problém je, že se mi blíží maturita a cokoliv jiného než příprava na ní mi přijde jako lepší činnost. Protože vlastním magické kindle zařízení, sosla jsem z jednoho webu Jméno větru, tedy první díl Kroniky Královraha. Je to trilogie, a nedokázala jsem Nagat poslouchat jak o tom mluví a nepřečíst si to.
Na začátek, jedna kniha má tisíc slov, a tak to v překladu rozšvihli na dvě knihy každý díl. Když o tom teď mluvím, je jasné že jsem první půlku Jména větru sežrala za dva dny. Ono to není jako že si přečtete nějaké kurvadlouhé fantasy a nazdar. Ono je to, že když vám příběh začne na konci, tak chcete vědět co se stalo uprostřed a na začátku. A nějak se to začne číst a .... najednou o tom přemýšlíte kudy chodíte.
Hra o trůny je dlouhá. Ale je to nuda, furt se tam někdo zabíjí, postavy jsou otravné a sázky na to kdo umře další si s váma nikdo nezavře. Tady taky umřelo hodně lidí, ale Patrick se v tom aspoň tak nechutně nevyžívá a mám pocit že i trochu trollí a sympatizuje s Kvothem, hlavním hrdinou.

Množství pomilování postav je dostatečně velké aby udrželo pozornost a příběh je hladový. Teda, prostě furt potřebujete vědět, co se stalo dál, pokud jste normální člověčenstvo plné zvídavosti. Příběh Kvotha je jako masturbace pro mozek ne příliš zaujatého člověka s láskou k fantasy která se projevuje dýchacími problémy při zpracování Hobita Peterem Jacksonem.
Nelituju že jsem začla číst a odložila kvůli tomu i fanfikce, které mimochodem, na tuhle sérii, sám autor čte a podporuje a mezi folkórními fanoušky se říká že i píše. Bohužel jsem nenašla žádnou s Uhlíkem. Ne fakt, a to na něj má Kvothe od 12ti let silnej crush a několik let toho chlapa hledá.