Leden 2014

Metal Gear Rising: Revengeance

9. ledna 2014 v 23:02 | Tobinka |  Madness
Opravdu se mi daří psát článek o hře, která vyšla před několika hodinami.
Možná proto, že mě pořád prudila na steamu "Kup si mě, kup si mě." Nebo proto, že jsem si 15x pustila ten hrozně emotivní trailer a Raidenovi propadla jako nějaká patnáctka. Měla jsem tedy pre-load a po vražedném stahování se mi podařilo hru zapnout zhruba ve chvíli, kdy to steam umožnil. (FTW)

Měla bych se opravdu opravdu stydět, protože tohle je vůbec první Metal Gear Rising který hraju, takže mi nic z toho samozřjemě nedává smysl, i když se nebojím, že se to později nedozvím. Vlastně ani nevím, jestli tu nějaké další hry jsou, ale, slyšela jsem o nich dost na to, abych si mohla být jistá, že existují, i když je nejse schopna vyjmenovat. Koupila jsem si zajíce v pytli, a dostala jsem pořádnýho bejka. Mám ráda hry jako Devil May Cry, nekonečné, bezhlavé, nadpřirozené a, hlavně v případě MGR, hodně krvavé rubačky. Nic si neužiju víc, než man to man combat plný nádherných efektů a střídajících se útoků. Proto jsem se zamilovala do DMC, kde se mi tohohle dostalo opravdu mnoho. A to samé platí i tady, u Metal Gear Risingu. Někam přiběhnete, sesype se na nás hromada nepřátel a my je bohatou škálou fantasticky zpracovaného boje pošleme k zemi. Slowmotion, target lock a spousta klikání. Je až neuvěřitelné, jak schopnost rychle klikat ovlivňuje vaše přežití nebo postup při boss fightech.
Abych pravdu řekla, potřebovala bych mít minimálně deset prstů, abych stíhala všechno správně umačkat a uklikat, a odnést si nějaké ty bonusy za wombo combo. Netrvá to ale dlouho, než si osvojíte potřebu rychle reagovat a začnete si užívat prostředí, boj, hlavního hrdinu Raidena nebo jeho kousavé hlášky a v neposlední řadě fantastický soudntrack.
Mám skoro pocit, že i přes svou obtížnost mě hra tahá sama do vnitř, nejen jako loutkáře hýbající s titanem obaleným sexy chlápkem, ale jako někoho, kdo za ním běhá jako pejsek, a dívá se co se děje kolem.

Co se týče příběhu, nezačíná to úplně hezky, vlastně, ani se nenadáte a umírají tam lidi, lítají ruce, někdy i vaše, a vy se vydáváte na cestu za zneškodněním teroristické organizace. A to je asi tak všechno, co jsem zjistila za tu dobu, co jsem hrála.
Znovu připomínám že jsem prostě jen koupila náhodnou hru na steamu která se jevila jako bezva rubačka a dostala jsem víc, než mě napadlo že bych dostat mohla.


Čeho se bojím je, že to bude zatraceně těžké, a že to bude *dramatické odkašlání* utrpení, které si budu užívat.
A nyní mě omluvte, Raiden čeká. *boooty*