Beyond: Two Souls

22. dubna 2014 v 18:25 | Tobinka |  Madness

Mám opravdu ráda příběhové hry, a je mi docela jedno jak vypadají. Vlastně, hraju hry víceméně jenom kvůli příběhu, ale musí to být opravdu pěkný a zajímavý příběh, jinak mě moje lenost a složitost hry doslova odpudí.

O PS3 hře/filmu/kdo ví co to bylo můžu říct jen to, že to není nijak složité, a že příběh je hezký, a to je asi tak všechno. Kdyby se hra nedala hrát ve dvou, tak odehraju asi jen první kapitolu a čau. Spíš než hru mi Beyond připoměl jeden ohromnej film, kterej někdo nastříhal, zamíchal a náhodně poskládal zpátky.
Hra vypráví o životě jisté Jodie, která je od narození spojena s jakousi entitou, duchem, sílou, zvanou Aiden. Nebohé Jodie padají na cestu životem jenom samý hovna, až by jeden člověk řval že tolik smůly rozbíjí statistcký tabulky, ale je to jenom videohra, kde se snažili nám zlomit srdce. Jestli jsem nad něčím u téhle hry berečela, tak to bylo v momentě, kdy jsme to s bráchou po 12ti hodinách dohráli (jeden ovladač na Jodie a jeden na Aidena) a skočili z okna. Něco jako akční gameplay je v celé hře asi tak hodinu, a ještě nás to vedlo za ručičku jako na základní škole. Hra nepředstavovala žádnou výzvu, protože dobrák Aiden vás nenechá umřít, a tak se prostě nedalo nic zkazit, a když jo, tak jsme opakovali danou pasáž pořád dokola přesně v tom místě, kde jsme to zeslonili dokud se nám to nepovedlo udělat zprávně.
Přijde mi, že tahle ohromná cutscena je pro opravdové vytrvalce a hráče s megatrpělivostí, protože příběh a všechen ten bullshit co se tam děje začne dávat smysl až na konci, teda pokud přežijete že Jodie je v jedné scéně děvět, pak je loading screen a je jí pětadvacet. Tak to většinou chodí, jenže tady je ten konec hry na začátku, a opravdu musíte hru celou dohrát, nejlépe najednou, aby jste pochopili, co se to tam kurva děje, pokud se vám podaří se nezbláznit. Hra ještě navíc nabízí nějakých 12 konců, ke kterým dojdete dvěma volbama v poslední kapitole, což je kentus největší. Čekala jsem, že konec hry se bude odvíjet od voleb a činů, které vykonám během hry a ne jednou přiblbou větví. Takže, Jodie může být sebecudnější panna a můžete mít špatný konec a opačně.

Co se mi na hře opravdu líbilo byl Lorne Balfe a jeho soundtrack. I když se pořád opakuje jedna smutná melodie a 45 minut soundtracku na 12 hodin hraní je málo, pořád je to moc hezkej poslechovej zážitek. Jo a taky technobláboly, protože když se ohánějí technickými termíny, zní to jako by generovali náhodná slova ze Star Gate nebo Star Treku.

Asi takhle, pokud jste bohatí masochisti (this shit is expensive 1399,-) a máte hodně alkoholu a volnou noc, tak si k tomu sedněte. Budete brečet né z umělosti a vyhrocenosti příběhu, který kulhá a snaží se být much feels very cry so deep, ale z promrhaných 12ti hodin života.
3
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama